Kam v Brně na Phal

Celej tenhle nápad vznikl tak nějak náhodou. Pár našich známých, co si taky jedou v sebetrýznění jménem chilli, se nebylo schopno shodnout na tom, kde vám dají ten nejlepší Phal, co sloupne barvu ze silnice, ale taky bude mít fajn chuť. No a než bychom se hádali, kdo má větší… pravdu…, řekli jsme si, že to zjistíme na vlastní kůži (žaludek, a další orgány druhej den).

Prošli jsme si seznam nejčastěji zmiňovaných indických vývařoven a pustili se do toho.

V hlavní sestavě se tak do testování pustili Štefan, fanoušek pálivýho jídla všeho druhu, Kuba, kterej soutěžil na Chilližroutovi a dostal se až k extraktům, Peťka, která jakožto jediná zástupkyně něžnýho pohlaví v téhle sestavě magorů reprezentovala názor těch, co čekaj taky nějakou chuť, a Dark za My-Chilli podnik.

Čistě amatérská sestava, žádný sofistikovaný rozbory, jen jednoduchej srovnávací test za použití chuťovejch buněk (a svěračů druhej den). Se žádnou restaurací nemáme smlouvu na propagaci, nikomu jsme předem neřekli, že se o svoje zážitky podělíme, a tak je berte jako čistě subjektivní, bez jakýhokoliv jinýho úmyslu než jen podělit se s váma.

 

Light Of India – aneb jak začít?

Ze všech možnejch podniků jsme vybrali 5 kousků a volba prvního podniku, kterej do značné míry určuje prvotní srovnávací měřítka, padl na Light of India.

V tomhle podniku na Štefánikové na vás čeká fajn obsluha, čistý prostředí a vůně indický kuchyně, co se line na desítky metrů daleko od podniku. Dost ale kecání o prostoru, pojďmě na jídlo.

Phal v Light of India – dobrej základ, co neurazí a slušně pálí

Číšník nám donáší porce Phalu v klasickejch kovovejch miskách, který jsou zespod ohřívaný svíčkou. Chuťově velmi dobrý, možná až moc cukru, ale vylepšuje to přítomnost koření v původním stavu – někoho obtěžuje to, že když kousne do hřebíčku (koření, přátelé, koření!), musí jej vyplivnout, nám to neva, je to fakt znát, že neoblbujou prefabrikátem.

Štefan dojídá porci jako první, Kuba hned v závěsu, oba se tváří, že není problém. Peťka oceňuje přiměřenou pálivost, která dá znát, ale je cítit chuť. Dark byl tentokrát měkkota a dal si „jen Vindaloo“, ale po ochutnávce několika lžic od kolegů potvrzuje. Bez problémů lze sníst, trocha slz a škytání, ale jinak OK.

 

Everest – pokračujeme v jízdě

V Everestu – brněnské indické restauraci na Veveří – je většina z nás poprvé v životě, a tak jsme plni očekávání. Berem sebou kolegu z Finska, který volí bezpečnou variantu v podobě Vindaloo, ale u nás je Phal jasná volba.

Phal v Everestu – fantastický chuťový zážitek!

Po přimeřené čekací době nám usměvavý personál přináší to, nač čekáme – Phal v kovových miskách s rýží, případně s Naan, indickými plackami, se kterými nám přijde, že Phal víc pálí. Rejže asi přeci jen trochu pomáhá absorbovat kapsaicin nebo co.

Samotný Phal je pak skvělým zážitkem! Chuťově perfektně vyladěný, s vyšším obsahem kyselosti než v ostatních restauracích, ale shodujeme se, že jen ku prospěchu věci. Pálivostí dosahuje „pouze průměru“ ale i tak někteří z nás mají „stage 1“ pálivosti – sahají po kapesnících, viď Kubíku :-)

Shodujeme se (i zpětně po dokončení testu), že chuťově je Phal v Everestu nejlepší ze všech testovaných, a pálivostí velmi příjemný. Sem se rádi vrátíme.

 

Goa – přituhuje (nebo spíš přihořívá?)

Tento podnik zná většina lidí, která indickou kuchyni vyhledává. Sympatická restaurace ve sklepních prostorech na Geislerově ulici skrývá tradiční výzdobu v netradičních prostorech – klenbové sklepení s krbem a červenými cihlami by si s indickou kuchyní většina z nás spojila jen těžko.

Každej z nás tu byl už hodněkrát a díky tomu máme trochu obavy. Víme totiž, že tihle hoši to umí s chilli pořádně rozjet.

Goa – podejte kapesníky, doneste mlíko

Tentokrát nás na test dorazila početná skupina. Phal sice opět v naší tradiční sestavě, ale několik našich známých či kolegů si chce dát Indii s náma a tak se přidávají v podobě Vindaloo, Jalfrezi, Madrasu apod.

Máme rezervovanou separé místnost, čísník nám lámanou česko/angličtinou říká že Phal opravdu pálí. S úsměvem mu naznačujem, že víme a ať to neřeší. Chyba. Velká chyba.

V již tradičních kovových miskách nám přináší to, na co čekáme. Už podle vůně ale tentokrát cejtíme, že tohle bude zlý. A taky že jo.

Jako první začíná rudnout Štefan. Během minuty si v tom ale jedem všichni. Phal v Goa není pro srágory, tím spíš když personálu naznačíte, že chcete, aby to pálilo. Během pár minut brečíme v plné sestavě. Kuba začíná mít „stage 2“ – druhá fáze přesycení chilli, kdy mu začne cukat prostředníček (a že zrovna tenhle prst?). Všem nám to náležitě předvádí, což většinu lidí slušně rozesmívá.

Ale nám Phalotesterům do smíchu není – Štefan nevidí pro slzy, Kubík prosmrkává snad dvacátej šnuptychl a potí se i na uších a Dark jako první odpadává na bolebřich – moc chilli na lačno není dobrej nápad. Měkkota!

Po dobrých 15 minutách, cca dvou žadoněních u personálu, ať nám donesou další kapesníky a trochu Rajty (jogurtová dresinko-omáčka co pomáhá proti pálivosti chilli) se srovnáváme, a verdikt je jasnej – jednoznačně nejdrsnější Phal, jakej jsme kdy měli – a tohle prvenství zůstává pro Goa i po skončení našeho průzkumu.  

Ráno dokončujeme hodnocení horlivou diskusí na téma, v kolik kdo vstával – v kolik hodin se Phal „ozval“, že je na čase se ho zbavit přirozenou cestou. Jelikož jsme web o delikatesách, detaily vynecháváme – jen doplníme, že vítěz byl probuzen třikrát – ve dvě v noci, v pět ráno a v sedm před odchodem do práce. I takhle se přemíra chilli umí projevit.

 

Buddha – hodně povyku pro málo chilli

Buddhovi na náměstí 28. října dostáváme varování, že Phal pálí, moc pálí. Na rozdíl od předchozích podniků však od českého sympatického číšníka, který zároveň dodává, že „pálivost umíme snížit“ – zajímavý, jedinej podnik, co tohle nabízí. Příjemný gesto!

Po poněkud delší době čekání dostáváme Phal a během krátké chvilky jej také dojídáme. Chuťově příjemné, hodně cukru, možná až moc. Pálivost podprůměrná – na to, kolik varování jsme dostali, dojídáme jídlo úplně v pohodě. Je nám fajn, ale pokud jdete vysloveně po extra pálivosti, tady ji nenajdete. Vaří tu bezvadně, což dokazuje vysoká návštěvnost v době oběda, ale Phal už jsme měli lepší i pálivější.

phal-buddha

 

Flavours (dříve Taj) – zlatá střední cesta a čerstvé papričky 

Už dlouhý léta existuje tenhle podnik na Běhounské, jen se dřív jmenoval Taj. Majitel i kuchyně doznali změny, v obou případech věříme, že k lepšímu. Dark majitele zná z Chillibraní a tak domlouvá ochutnávku a jde se na věc. V sestavě panují obavy – majitel nám na poslední chvíli napsal něco ve smyslu „Promiň, ale dneska se nepřipojím, jsem v Praze a učím lidi vařit. Ale řekl jsem klukům v kuchyni, ať vám to nachystaj poctivý.“ Potěš koště…

Flavours – velké změny v kuchyni a perfektní zážitek

Do téhle ochutnávky jsme, hlavně po zprávě od majitele, šli s obavami. Co když to bude „sestřel na první lžičce“?

Objednáváme jídlo u českýho personálu, a když nám jej nesou, vidíme, jak se otevíraj dveře od kuchyně. Nejdřív není nic vidět, ale po chvilce zaostříme na 2 páry očí. Kuchaři se tlemí a ukazujou na nás. Pane bože, ochraňuj nás…

Jdem do toho. Co už. První lžíce omáčky a velká změna – tohle je jedinej podnik, kde nám dali do jídla čerstvý Jolokie, který chuťově dost pomáhají. Není jich tam moc, tak akorát. Kuchař tomu mohl klidně trochu přidat, někteří z nás chytají slušnou škytavku, jiní smrkají, co jim frňák stačí.

Dojídáme všichni, kuchař dává palec nahoru a my jsme rádi, že jsme si netrhli ostudu. V chuti šlo o lehký nadprůměr, kde velkou parádu udělaly právě čerstvý papričky. Dřív v Taji dělali víc tradiční kuchyni s velkou dávkou koriandru, ale ten Češi obvykle moc nezvládají, tak kuchyni víc poevropštili.

 

Verdikt

Indická kuchyně má v Brně pár slušnejch zástupců, a pokud chcete okusit pořádný peklo, jděte do Goa a dělejte před číšníkem ramena. Osolí vám to, a solí teda zrovna ne.

Jestli chcete skvělou chuť s nižší pálivostí, Everest je skvělé místo.

Pro vyvážený střed s čerstvýma papričkama zkuste Flavours.

 

Po exkurzích – další návštěvy aneb je to hodně o kuchaři

Pár týdnů po návštěvě Goa a Everestu si někteří zašli pro repete – ale už separátně. Zatímco v Everestu jsme opět dostali parádní jídlo, v Goa byla pálivost mnohem nižší. Asi dost záleží, jak kuchaři ulítne ruka při sypání chilli, nebo jak moc mu personál řekne „hele dej jim naložit, ať si to užijou, frajeři“.

V Brně je ještě pár podniků, které jsme zatím nestihli, ale máme je v plánu. Stay tuned, bude přídavek! :-)

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.