Zaslechnuto na foodfestivalech
Na všemožné i nemožné foodfestivaly jezdíme rádi. Člověk se tak dostane do těsného (někdy až intimně blízkého) kontaktu se zákazníkem. Testujeme, jak s ochutnávači naše omáčky cvičí. Semtam se nestačíme divit, jak vyschlá babička hravě strčí do kapsy stopadesátikilovýho chlapa. Ale hlavně nás zajímá, jak vám chutná… Pokud jste nás už někde na stánku potkali, možná se poznáte :) Čtěte dál.
Nejčastější otázka:
„Kolik to má těch THC, STK, VHC atp. jednotek?“
Pálivost se uvádí v jednotkách SHU neboli Scoville Heat Units, tedy Scovilleho jednotkách pálivosti. Někteří výrobci si na závratných sumách staví marketing, jak jsme o tom psali třeba tady nebo tady. My používáme naši vlastní pětipapričkovou škálu. Čím víc papriček, tím víc Adi… ehm, tedy tím větší zážitek.
A jinak – plně chápeme, když se někomu ta písmenka popletou. Obzvlášť na festivalu, který se koná v pětatřicetistupňovém vedru a po pár pivkách. Jsme lidi, ne?
Největší překvapení:
Přijde malý, maximálně desetiletý chlapeček. Za ním kráčí maminka. Chlapeček přijde, pozdraví, znalecky se rozhlídne, vezme dřívko a míří k vyhlášené a některými obávané Smoked peppers.
My-Chilli: „Nenene, tady tohle je hrozně pálivý!“
Maminka (s úsměvem): „To je v klidu, on to má rád.“
Chlapeček (olízne dřívko, usměje se): „Tu chci!“
Stromek se musí ohýbat, dokud je mladý! Jsme rádi za každou uvědomělou maminku, která vychovává příští generaci chilližroutů.
Největší přežblepty:
Mně nejvíc chutnala ta mačo mustang!
Mustangy do omáčky nedáváme, zato hořčicí (anglicky mustard) nešetříme. ;) Vyzkoušejte naši klasiku nebo něco pro chlapy.
Největší zklamání:
Chlap jako hora: „Pálí to hodně? Já mám rád vostrý. Kolik to má těch VHC jednotek?“
My-Chilli: „Ano, pane, máme vše od jemně pikantních až po extrémně pálivé.“
Chlap jako hora: „No já mám rád fakt hooodně vostrý!“
My-Chilli (nedbá a odkáže doprostřed k cibuli).
Chlap jako hora (pláče).
Souvislost mezi hodnotou body mass indexu, procenta muskulatury, velikostí genitálií, vzrůstem a snášenlivostí kapsaicinu neexistuje.
Největší zjevení:
Přijde kouzelná babička a povídá: „Čo tu máte také?“
My-Chilli: „Máme pálivé omáčky s chilli.“
Babička: „Ja mám veľa rada štiplavé. Veľa štiplavé."
Ochutná Smoked peppers a vypadá, jako by to byl Pribiňák.
Babička: „Čo je v tých malých fľaštičkách?“
My-Chilli: „To je pyré z nejpálivější papričky na světě.“
Babička: „Daj mi kúsok.“
Nabere si na dřívko dávku, kterou by někteří dali do kotle guláše, ochutná.
Babička (s úsměvem): „Fajne štipľavé!“
Tak tohle byla opravdu buď kouzelná babička, nebo babička Vojty Ambrose či Petra Holešínského, šampionů v pojídání pálivých pokrmů. :-D
Nejlepší dotaz:
„A je ta hořčičná medová pro vegany?“
Napsali bychom na lahvičku „Med není vhodný pro vegany, protože se na jeho výrobě podílí zviřátka“, ale už se nám to na etiketu nevejde.
Druhá nejčastější otázka:
„A to jako všechno pálí?“
Na plakátu máme napsáno „Ručně vyráběné chilli delikatesy“. Ale samozřejmě – líná huba, holé neštěstí.
Největší tvrdohlavost:
Gurmán (často viděn v gastro pořadech zpochybnitelné kvality): „Jé, v té vaší Barbecue se sušenými rajčaty jsou švestky, že?“
My-Chilli: „Ne, nejsou. To, co cítíte, je kombinace sušených rajčat, melasy a cukru, evokuje to chuť švestek.“
Gurmán: „Ale já tam cítím švestky, říkám vám, že tam jsou!“
My-Chilli (vědomi si toho, že okolo něj stojí dost lidí a nechceme jej veřejně shodit): „Ano, souhlasíme, že tam jsou cítit, ale fyzicky tam nejsou, před týdnem jsme tu omáčku my sami vařili.“
Gurmán: „Říkám vám, že tam jsou švestky!“
Když to tam cejtíš, tak to tam je!
Nejlepší stěr (na pokračování):
Pravidelný návštěvník food festivalu, vždy s kelímkem piva.
Pán s kelímkem: „Na vašem stánku neshledávám nic zajímavého.“
My-Chilli: „Děkujeme za názor.“
uplyne rok…
Pán s kelímkem: „Na vašem stánku neshledávám nic zajímavého. Až na tu kdouli, ta je skvělá.“
My-Chilli: „…“ (v němém úžasu)
Nenašli jste se? Tak se za námi zastavte. Třeba budeme i na vašem oblíbeném food festivalu.